Úspěšná Sušická zápalka
Roku 1849 Bernard Fürth umírá, na jeho místo nastupují dědicové. V 60. letech odchází z podniku scheinost, jenž zde jako odborník řídil výrobu po celou její dosavadní existenci. Zakládá samostnatnou výrobu v bývalém hostinci V ráji. Také nová scheinostova firma získá zanedlouho svými výrobky obchodní úspěchy, i když né takové, jako Fürthova Ve druhé polovině 19. století se začíná výrazněji formovat dělnické hnutí. Pracovní poměry ve výrobě i sociální poměry dělníků, většinou zaměstnany s celými rodinami, vedou k jejich aktivizaci. Prvním výraznějším projevem je zřízení fondu k podpoře nemocných a práce neschopných dělníků roku 1851. Přestože v tu dobu roste počet nových sirkáren v blízkém okolí i v celých Čechách, není sušické sirkařství konkurencí ohroženo. Rychlím zaváděním strojové výroby a zvyšováním výkonů pracovníků úspěšně soutěží na všech trzích. Jsou nakupovány nové stroje, z Fürthova podniku vyrůstá největší sirkárna rakouska-uherska a mimo švédské podniky i největší na světě. Do konce století ovládají sušické zápalky trhy blízkého Východu, Indie, Číny, Afriky, Ameriky i Austrálie, a to zvláště díky pohotovému zavedení výroby bezpečnostních zápalek, zvaných "švédské" po svém původním výrobci. Sdružení největších rakousko-uherských sirkáren do koncernu SOLO znamená konec drobných výrobců. Rovněž oba sušické podniky jsou roku 1903 pohlceny touto společností. Na sušických zápalkách se poprvé objevuje značka SOLO.
