Historie Sirek
Podle pověsti dal první oheň lidstvu Prométheus. Už primitivní národy dovedly rozdělat oheň třením suchých dřev, později křesáním křemene do hubky nebo troudu. S tím vystačilo lidstvo až do konce 18. století. Nastupující průmyslová revoluce vyžadovala něco nového. První třecí zápalky, tzv. congrevské, dostaly jméno po vynálezci světelných raket, generálu Congreovi. Vyrobil je anglický lékárník John Walker v Londýně ve dvacátých letech 19. století. Zapalovly se protažením mezi skelnými papíry. O deset let později se objevily první zápalky fosforové. Ve své laboratoři je vyráběl také Vídeňský lékárník Štěpán Römer. Hořlavá směs obsahovala bílý fosfor, minium, chlorečnan draselný a burel. V laboratoři lékárníka Römera připravovala hořlavou směs jeho paní. Při práci jí pomáhala Marie Urbancová z Lipníku na Moravě. Do zcela prozaické historie zápalek vstupuje romantický prvek - láska Marie k truhlářskému tovaryši Vojtěchu Scheinostovi, rodáku ze Sušice. Na svém vandru světem dospěl až k lékárníku Römerovi, aby mu hobloval dřívka na zápalky. Později oba odešli do Vojtěchova rodného města a zde sami začali s výrobou zápalek. Sušice byla v tu dobu zapadlým a odlehlým městečkem. Ruch na zlaté stezce už dávno odezněl a obyvatelům se zde, ani výše v horách Šumavy nevedlo právě nejlépe. Když sušický magistrát jmenoval Scheinosta 31. října 1839 výrobcem zápalek, dal tak lidem novou možnost výdělku a městu založení nové tradice. Z počátku pracovali Scheinost s manželkou až dvacet hodin denně, aby vyrobili první zápalky, prodávané pak na trzích a poutích.
